Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Útěk z komfortní zóny

19. 08. 2017 23:59:32
Stála jsem na prahu těžkého rozhodnutí. Jen na mně záleželo, jakým směrem se bude dál odvíjet náš život. Zvolím jistotu a opustím komfortní zónu, nebo budu tvrdošíjně stát na svém a přesvědčovat sebe i ostatní,

že to i tentokrát zvládnu?

Už tolikrát v životě jsem si natloukla. Nespočetně krát jen kvůli své neochotě se vzdávat. Tvrdošíjně jsem si trvala na svém. Já přeci všechno zvládnu sama! Dokázala jsem to pokaždé a dokážu to znovu.

Co na tom, že s každými narozeninami mi síly postupně ubývají? Každé ráno je o něco těžší vstát z postele a vrhnout se zase vstříc novému dobrodružství s názvem život.

Věděla jsem jen jediné a sice to, že pokud chci ve svém životě konečně něco změnit, musím začít dělat věci jinak. To, kde jsem se nacházela nyní, bylo jen díky rozhodnutím, která jsem učinila v minulosti. Nikdo jiný nenesl vinu a já se ji ani na nikoho jiného nesnažila svalit.

Bylo by jednoduché nechat všechno být. Nic neměnit a tvářit se, že je to takto dobré. Že nám to vlastně stačí. Ale to by byla jedna velká lež....a v té jsem žít nechtěla.

Jak se ale rozhodnout? Co bude správné? Jaká je ta nejlepší cesta pro mě a mé děti? Jak to celé nakonec ovlivní nejen můj, ale i jejich život? To byly otázky, které mi nedaly spát. Usínala jsem až k ránu a přes den se cítila jako mátoha. Balancovala jsem na hraně a sbírala v sobě odvahu skočit.

Ano! Skočit a nechat za sebou veškeré obavy. To bylo to správné řešení téhle zapeklité situace.

"Nikdy nám nebude naloženo tolik, abychom to neunesli."

Nic se neděje náhodou. Každá situace, do které nás život přivede, je tu pro nás. Je tu od toho, aby nás posunula dál, abychom se z ní poučili. Abychom se zkrátka stali tím, kým chceme být.

Ne vždycky je to snadné. Když ale začneme naslouchat své intuici a pokusíme se, alespoň na pár okamžiků, vytěsnat naše obavy a strachy, uvidíme příležitosti, které pod rouškou tmy nebylo možné spatřit. A tak zasejeme semínko naděje na lepší zítřky.

Takové semínko je malý zázrak. Budeme-li ho zalévat vírou a touhou po změně, přihnojovat činy a nadšením, brzy se z něj začne na slunce vyhrabávat z kypré hlíny rostlinka, která by bez naší péče jen těžko měla šanci vyrůst a dělat tak svět krásnějším místem pro život.

Autor: Daniela Bulířová | sobota 19.8.2017 23:59 | karma článku: 7.83 | přečteno: 466x

Další články blogera

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 295 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 357 | Diskuse

Daniela Bulířová

Odpověď máš vždy v sobě

Ať už hledáte odpověď na cokoliv ve vašem životě, vždy se ta správná odpověď nachází uvnitř vás. Vaše duše, vaše vnitřní já přesně ví, co je pro vás dobré a co ne.

22.9.2017 v 13:15 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 196 | Diskuse

Daniela Bulířová

Magické okamžiky vašeho života

Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.

21.9.2017 v 22:09 | Karma článku: 5.83 | Přečteno: 136 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vratislav Kozak

Profil cestujících ČD z roku 1997 a letošní navazující zkušenost

V roce 1997 jsem došel k závěru, kdo je podle mínění Českých drah jejich cestující. Upozorňuji, že se tehdy ve vlacích IC platil příplatek 60 Kč. Také nebyl regulován počet hracích automatů.

26.9.2017 v 16:19 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 217 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Když je šéfem terorista

Víkend pro mě znamenal jediné. Páteční odpoledne a sobotu, to jsem měla dobrou náladu. Od nedělního rána mně bývalo zle. Zle z toho, že musím jít zase do práce.

26.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 655 | Diskuse

Iva Marková

94 měsíců jsem prožil jako galejník

Ladislav Matyáš (1910-2008) byl v r. 1952 odsouzen k 16ti letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ztrátě čestných práv občanských. Rehabilitován byl v r. 1993.

25.9.2017 v 22:06 | Karma článku: 21.63 | Přečteno: 561 | Diskuse

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 7.21 | Přečteno: 166 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 856 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 8.48 Průměrná čtenost 344

Jsem maminkou pěti dětí, lektorkou, koučkou, autorkou knihy Cesta ze dna vzhůru.
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.

Život je cesta, po které stojí za to jít.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.