Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dopis osamělé matky

28. 08. 2017 11:03:37
Ve ztichlém bytě zhasínám lampu a za okny vidím tmu. Kdybych se z okna jen trochu naklonila, viděla bych světlo lampy dopadající na chodník vedle našeho domu.

Kdybych nebyla tak unavená, mohla bych chvíli pozorovat noční oblohu posetou tisíci hvězd.

Kdybych nepadala únavou, vychutnala bych si koupel provoněnou levandulovou směsí, kterou jsem od dětí dostala na školní besídce.

Kdybych neměla pocit, že každou chvíli usnu, natřela bych své tělo po nekonečně dlouhé době voňavým tělovým mlékem, které jsem objevila letos o Vánocích pod stromečkem.

Kdyby....kdyby co?!

Poslední dny, týdny, měsíce a snad i roky uléhám unavená a bez energie. Občas se přistihnu, že se před usnutím usmívám.

Jsem šťastná? A měla bych být?

Jsem příliš unavená na to, abych dokázala přemýšlet.

Jsem už příliš dlouho sama na starosti a radosti všedního dne.

Dětská láska, nevinná kukadla, kadeřavé vlásky a rozbitá kolena. To je můj svět.

Můj každodenní život. Má jistota.

Zůstala jsem sama. Jestli vlastní vinou, to nevím. A i kdyby, změnilo by to snad něco? Bylo by mi méně smutno? Měla bych víc síly na svádění každodenních bitev?

Možná bych měla víc peněz. Možná taky ne. V mužích se nevyznám a nevím, zda bych na podruhé, na potřetí nebo pokolikáté snad dokázala najít toho pravého? Pana dokonalého pro sebe a své dvě děti. Přítele, partnera, snad s trochou štěstí i otce?

Nevím, už si ani nevzpomínám, kdy jsem to hledání vzdala. Snad po tom, co mě otec mých dětí opustil bez jediného slova vysvětlení?

Jsem unavená a uléhám do postele k dětem. Dnes jsem jim dovolila spát u mě.

Někdy to tak děláváme.

Přitulí se ke mně a svět je hned barevnější. Chtějí po mně, abych jim vyprávěla pohádky. Kde holčičky jsou princeznami a kluci neohroženými rytíři.

Jak je pak svět najednou krásným, barevným místem, kde všechno je možné!

Miluju své děti nadevšechno na světě. A vím, že ať se v našich životech stane cokoliv, vždy tu pro ně budu. A jednou, až budou větší, budou tu ony navzájem pro sebe.

Jsem hrdou matkou a snad, jednou, budu opět hrdou ženou.

Dnes, právě teď, v noci, kdy mí andílci vedle mě tiše spí, vím, že je to možné. Že se mi to jednoho dne znovu podaří.

A kdo ví, třeba to bude už zítra.

Vždyť s každým novým ránem přichází nový, úplně nový den!

S úsměvem zavírám oči a usínám.

„Nikdy to nevzdám. Nikdy,“ zašeptám tiše do tmy.

Autor: Daniela Bulířová | pondělí 28.8.2017 11:03 | karma článku: 16.53 | přečteno: 702x

Další články blogera

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 295 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 357 | Diskuse

Daniela Bulířová

Odpověď máš vždy v sobě

Ať už hledáte odpověď na cokoliv ve vašem životě, vždy se ta správná odpověď nachází uvnitř vás. Vaše duše, vaše vnitřní já přesně ví, co je pro vás dobré a co ne.

22.9.2017 v 13:15 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 196 | Diskuse

Daniela Bulířová

Magické okamžiky vašeho života

Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.

21.9.2017 v 22:09 | Karma článku: 5.83 | Přečteno: 136 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 10.77 | Přečteno: 358 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 299 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 473 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 8.48 Průměrná čtenost 344

Jsem maminkou pěti dětí, lektorkou, koučkou, autorkou knihy Cesta ze dna vzhůru.
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.

Život je cesta, po které stojí za to jít.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.