Jak tenká může být ta pomyslná hranice oddělující náš život od strachu a pochybností? Je tenoučká jako nejjemnější vlas a zároveň široká a temná jako rozbouřená řeka.
Řeka, která s sebou bere všechno, co jí vstoupí do cesty, podemlívá stromy, vyvrací je z břehů, ničí a přináší zkázu.
Strach má mnoho podob. Je to velmistr mnoha tváří. Dokáže se přeměnit i do věcí a okamžiků, kde bychom ho nečekali.
Znáte ty chvíle, kdy vám z nenadání přeběhne mráz po zádech a vy se najednou necítíte ve své kůži?
Kdy se z radostného okamžiku stane chvíle plná napětí a vám zmizí úsměv z tváře?
Jak se to mohlo stát?
Jak se mohl strach nepozorovaně vplížit do vašeho života, aniž byste ho vy sami pozvali?
Se strachem je to jednoduché.
Vyčkává. Je stále ve střehu. Připraven zaujmout ve vašem životě své vlastní místo na výsluní. Je to fantastický herec, který své role miluje. Velmi věrně je ztvárňuje a nenechá si ujít jedinou příležitost, aby mohl vystoupat na prkna, která znamená svět.
Potíž je v tom, že jsou to vaše prkna a váš život.
Strach a jeho věrný spoluhráč ego si tiše mnou ruce nad tím, jak se jim podařilo prodat vám lístek na jejich představení.
Že jste si toho ani nevšimli?
A jak byste mohli?
Pokud nežijete vědomým životem, pokud nejste v přítomnosti, ani nepostřehnete, že je něco jinak. Nedojde vám, že ty nepříjemné pocity, které se vás zmocnily, to lehké mrazení v zádech, je důsledkem pozvolného přebírání vlády.
A ego se strachem se tiše smějí v zákulisí.
A vy, jako nic netušící divák, sledujete z hlediště jejich hru s vaším vlastním životem.
Čím déle představení trvá, tím více se herci smějí. Smějí se vám! Vaší neschopnosti zasáhnout a změnit děj hry.
Ještě stále vám totiž nedošlo, že vy jste režisér. Jen na vás záleží, co se na jevišti bude odehrávat.
Začínáte si to uvědomovat? Už vám to pomalu dochází?
Skvěle!
Jestliže pochopíte, že režisérem vlastního života jste jedině vy a nikdo jiný, můžete nezvané samovládce vaší scény svrhnout z jejich pomyslného trůnu.
Jen vy sami jste zodpovědní za to, na co příště do divadla zvaného Život půjdete. Zda dáte přednost tragédii před komedií nebo se půjdete podívat na vkusně provedený muzikál.
Je jedno, čemu dáte přednost. Důležité je jen to, abyste představení vybrali vy.
Nedovolte nikomu a ničemu, aby vám určoval, na co se máte nebo můžete dívat.
Záleží jen na vás, kdy se zvedne opona.
Ten, kdo udává tón celého představení je režisér. Na něm záleží, jak kvalitní hra bude.
A teď to nejdůležitější na závěr.
Odpovězte si pravdivě na dvě, zdánlivě jednoduché, otázky.
Kdo ve vašem životě režíruje vaši hru?
Komu jste předali klíč od vašeho divadla?
