Neříkej mi pucíku!
Zalézt do peřin a připravit se ke spánku. Nebo se jen tak zabubat pod deku na gauči u televize.
Nejprve mi navrhla, že bych to měla změnit. Že tomu nikdo nebude rozumět.
Ale proč by tomu neměl nikdo rozumět, když já takhle normálně mluvím?
Stejně tak, jako říkám "ježišmajrá" a "verlyba". Já mám prostě verlybu a všichni ostatní velrybu. Samozřejmě, že vím, že se píše velryba, ale já říkám verlyba. Což mého chlapa přivádí do, pro mě, nepochopitelných stavů. Ještě, že si běžní smrtelníci příliš často o velrybách (verlybách) nepovídají.
A jak to máte se slovy vy? Taky se u vás doma najdou nějaké zajímavůstky?
Jak říkáte svým dětem?
Svým blízkým?
Já si třeba s jednou kamarádkou říkám z legrace „mucíku, pucíku“. Takhle napsané to vypadá fakt dost divně. Ale v přátelské atmosféře je to hezké, milé gesto. Zkrátka to tak máme rády.
A tahle moje kamarádka to jednou, v rozvernosti sobě vlastní, řekla svému muži. Našpulila rty, usmála se celým tělem a šibalsky na něj mrkla: „ Ty můj pucíku, mucíku.“ ….mlask, čekala polibek, ale ten nepřišel. Místo toho ji manžel sjel přísným pohledem. „Neříkej mi pucíku, mucíku!“
„Ale no tak, pucíku,“ zkusila to ještě jednou.
Nevraživě na ní pohlédl se slovy: „S Dančou si říkejte, jak chcete. Ale já nejsem žádnej pucík mucík. Já jsem František a budeš mi říkat Františku!“
Na obranu manžela musím říct, že je to fantastickej mužskej. Nezkazí žádnou legraci a svoji ženu upřímně miluje.
Když mi tuhle příhodu kamarádka vyprávěla, smála jsem se tak, až jsem skoro brečela.
Ještě dlouho mi při té vzpomínce škubaly koutky.
A co z toho vyplývá?
Neříkejte svým mužům NIKDY „pucíku, mucíku“. Neocení hloubku tohoto sdělení, ať se u toho budete tvářit sebemileji.
Daniela Bulířová
V Čechách máme Ježíška
Dárečky rozdané, řízky snědené, kapr v mnoha domácnostech doplaval... Na smrčku pomalu začíná usychat jehličí.
Daniela Bulířová
Čekání na Ježíška
„Maminko, a kdy už přijde Ježíšek?“ Ellenka na mě upřela svá rozzářená očka plná radostného očekávání. „Už brzy. Dneska se ještě vyspinkáš a zítra...“ „Zítra už tu bude?“skočila mi nedočkavě do řeči. „Ano, zítra už přijde.“
Daniela Bulířová
Advent, kdy jsem plakala
Bylo to jednoho sychravého, říjnového odpoledne, kdy jsem se svými dcerkami šla vyvenčit psa. Bylo chladno a tak jsem se těšila, až se vrátíme domů, do tepla. Holčičky se honily se psem, tváře jim zčervenaly a od pus jim šla pára.
Daniela Bulířová
Proč je důležité mít se rád?
Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.
Daniela Bulířová
Je snadné být šťastný, když....
Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.
Daniela Bulířová
Kdy jste silní?
Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?
Daniela Bulířová
Strach má každý rodič
Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.
Daniela Bulířová
Setkání s andělem
„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.
Daniela Bulířová
Nebojte se říct si o to, co chcete.
Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.
Daniela Bulířová
Jaké to je, když v životě uklouznete po medvědím lejnu?
Možná vás některé zklamu, ale po medvědím exkrementu jsem neuklouzla. Jen mě tak napadlo toto přirovnání při povídání si s kamarádkou.
Daniela Bulířová
MUSÍM, protože CHCI!
Na první pohled v nás slovo „MUSET“ zabíjí kreativitu a svobodu. Jestliže něco „MUSÍM“, pak to musím udělat, ať chci nebo nechci, ať se mi to líbí nebo ne, ať s tím souhlasím, či nikoliv.
Daniela Bulířová
Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?
Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.
Daniela Bulířová
Jak snadné je BÝT ŽENOU?
Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.
Daniela Bulířová
Odpověď máš vždy v sobě
Ať už hledáte odpověď na cokoliv ve vašem životě, vždy se ta správná odpověď nachází uvnitř vás. Vaše duše, vaše vnitřní já přesně ví, co je pro vás dobré a co ne.
Daniela Bulířová
Magické okamžiky vašeho života
Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.
Daniela Bulířová
Dopis všem maminkám
Jsem matka. Vždycky jsem jí chtěla být. Toužila jsem po velké a šťastné rodině. Jsem matka a zároveň se jí učím každý den být.
Daniela Bulířová
Nežijte život nanečisto!
Nevytvářejte si svá „AŽ“ a nečekejte na ně Až budu dost stará, až zhubnu, až se přestěhujeme, až dostuduju, až získám novou práci. Kolik takových „až“ jste si už za svůj život stihli dobrovolně udělit?
Daniela Bulířová
Nebylo to snadné, ale stálo to za to!
Je snadné schovávat se za slovíčko "nemůžu". Je snadné přehazovat odpovědnost za vlastní život na někoho jiného. Je snadné žít životy jiných lidí. Je snadné nepřemýšlet nad tím, co od života chci.
Daniela Bulířová
Nenechte si nikým ukrást váš sen!
Stála jsem na kopci, obklopená všeobjímající krásou stoletých lip. V korunách stromů štěbetali ptáci a listy si v tichém šumění vyprávěly příběhy, které zde, pod klenutými korunami stromů, zanechali ti, co tu byli přede mnou.
Daniela Bulířová
Jak zvládat hádky a nedorozumění?
Je snadné tvářit se, že nás nebolí, když zraňujeme jiné. O poznání hůř zakrýváme bolest, kterou nám způsobují druzí. Proč si lidé vzájemně ubližují?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 407x
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.
Život je cesta, po které stojí za to jít.