Začněte znovu snít!

Dokážete si ještě vzpomenout, jaké to bylo, když jste jako malé děti snily o tom, jaké to bude, až budete velcí? Jak změníte svět? Budete žít život plný dobrodružství, radosti? 

Budete dělat jen to, co vás bude bavit a budete za to královsky zaplaceni?

Vzpomínáte na dětskou naivitu, ve které nebyl prostor pro pochyby a strachy? Kdy jen stačilo pomyslet na to, kde byste chtěli být, přivřít oči a před vámi se v tu ránu zjevil svět plný princezen a draků? Kde byly holčičky lesními vílami a kluci neohroženými zbojníky? Kde nic nebyl problém, a všechno bylo možné? Kde neexistovaly žádné důvody, proč by se věci nemohly prostě jen tak obyčejně stát? Období plné zázraků a neoblomné víry, které nám dovolovalo v našich představách přetřít svět třeba na modro?

Proč se nám, tato úžasná dětská schopnost snít s otevřenýma očima vytratila z našich životů? Kde ji máme znovu hledat? A jak to, že někteří ji v sobě stále mají i přes pokročilý věk? Proč jsou mezi námi lidé, kteří nepřestali snít a jdou si stále za tím svým cílem, i když je život mnohdy zavede oklikou někam úplně jinam? Kde v sobě berou tu neutuchající víru v to, že svého snu, své touhy jednoho dne skutečně dosáhnou?

Máte-li v sobě, stejně jako já, zažehnutý plamen této víry, kterou po čase dokážete proměnit ve spalující vášeň, jenž vám nedá v noci spát, víte, o čem mluvím.  Je nádherné jít po cestě života s tím, že vím, kam jdu, kam chci dojít a jakým člověkem se chci stát. Je neskutečně osvobozující věřit v to, že nic v životě se neděje náhodou a každá situace, do které vás život zavede je zde pro vás. Máte se z ní poučit, načerpat moudrost, nebo se jen osvěžit a načerpat nové síly, abyste mohli pokračovat dál.

Někdy se setkávám s lidmi, kteří už přestali snít. Buď pro ně realita všedního dne byla natolik krutá a těžko snesitelná, že si zkrátka snít zakázali nebo si jen pod tíhou každodenní rutiny nedokázali najít chvilku zamyslet se nad svým životem. Jak čas běžel, bylo to stále těžší a těžší, až jednoho dne přestali snít úplně.

A pak to začali učit své děti…. . Jak by to také mohli dělat jinak? Vždyť byli sami dlouhé roky uvězněni ve své vlastní falešné představě, že sny se neplní a proto ani není zdravé snít. Nesplněný sen přináší bolest, smutek a žal. Je to trápení, kterému se chtěli za každou cenu vyhnout.

Trpíme tehdy, toužíme-li po něčem, co nemůžeme mít.

Proto je tak snadné přestat snít. Tvářit se, že život bez cílů, tužeb a snů je jednodušší, normálnější. Je to jeden velký sebeklam, kterým se snažíme ošálit sami sebe. Když se nám to povede, zničíme tak v sobě zárodek bohatství ukrytého hluboko uvnitř nás. Zárodek naší jedinečnosti. Toho, proč jsme vlastně tady.   

Ptáte se, jak tedy znovu začít? Jak do svého života vrátit snění? A chcete to skutečně? Jste ochotní převzít zodpovědnost za svůj život, za své sny? Není to totiž jen o tom, vystříhat si obrázky nových bot, drahých šperků, luxusních aut a pětihvězdičkových dovolených. Nestačí napíchat si na nástěnku obrázky, párkrát za den se na ni podívat a věřit, že se mi to snad jednou v tom životě splní. Takhle to nefunguje. Zákon přitažlivosti je úžasná věc, ale aby fungoval, musíte zvednout zadek ze židle a začít něco dělat. Bez toho vaše sny zůstanou jen zbožným přáním a v realitu je nikdy neproměníte.

Chcete vědět, kde začít? Překvapivě u sebe!

Přestaňte si nalhávat, že už jste příliš staří, unavení, blbě kvalifikovaní, rozvedení, ženatí, opuštění a já nevím co ještě. Na rozhodnutí změnit svůj život není nikdy příliš pozdě. Pokud se ovšem zakládá na reálném základě. V šedesáti letech se z vás nejspíš už nestane baletní hvězda, ale můžete svoji lásku k baletu využít jinak. Co se stát v důchodovém věku uvaděčkou v divadle a milovaný balet sledovat do omrzení zdarma? Nebo se nabídnout jako šikovná švadlena a opravovat baletní kostýmy? Nikdy není pozdě začít pracovat na svých snech, musíme ale pozvat k jejich dosažení i realitu. Nevymlouvejte se však na ni! To by byla obrovská chyba. Nikdo z nás nemá pravděpodobně celý život ustláno na růžích. To ale není důvod, nepokusit se ve svém životě něco změnit. Žít ve strachu je něco, co by neměl zažívat žádný živý tvor. Strach paralyzuje a nedovolí nám se posunout vpřed. 

Pokud, ale víte, co chcete, dokážete najít cestu, po které se ke svému cíli dostanete. Chce to jen vytrvalost, píli a co je nejdůležitější, nezměrnou touhu. Musíte v sobě zažehnout plamen spalující vášně, který vám nedovolí ustrnout, i když bude vaše cesta sebetěžší.

Najděte někoho, kdo vás bude podporovat. Kdo ve splnění vašeho snu bude věřit stejně tak silně, jako vy. Někoho, kdo vás podrží, až začnete pochybovat sami o sobě a svém rozhodnutí. Někoho, kdo vás nenechá sejít z vaší cesty.

Rozfoukejte v sobě ten plamínek vášně a foukejte do něj tak dlouho, dokud nezažehnete pořádný, spalující plamen.

Vydejte se na svou vlastní cestu. Začněte se znovu rozpomínat na to, co od svého života vlastně chcete? Co chcete od sebe? Jakým člověkem chcete být?

Nebojte se, a vykročte na cestu, která se před vámi začne postupně otevírat. Nedovolte strachu, abych zastavil vaše první, nejisté kroky na cestě za lepším životem.

Vykročte s hlavou hrdě vztyčenou a kráčejte s lehkostí krok za krokem vpřed. Nikdy neztrácejte svůj cíl z dohledu!

Tak jako loď v rozbouřeném oceánu přitahuje světlo majáku, rozsviťte i vy váš cíl, jak nejlépe to jen dokážete. Vystavějte si ve své mysli svůj pevný světelný bod, svůj maják a vydejte se bez odkladu za ním.

Buďte kapitány svého vlastního života.

Staňte se architekty svých snů!