Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dopis osamělé matky

28. 08. 2017 11:03:37
Ve ztichlém bytě zhasínám lampu a za okny vidím tmu. Kdybych se z okna jen trochu naklonila, viděla bych světlo lampy dopadající na chodník vedle našeho domu.

Kdybych nebyla tak unavená, mohla bych chvíli pozorovat noční oblohu posetou tisíci hvězd.

Kdybych nepadala únavou, vychutnala bych si koupel provoněnou levandulovou směsí, kterou jsem od dětí dostala na školní besídce.

Kdybych neměla pocit, že každou chvíli usnu, natřela bych své tělo po nekonečně dlouhé době voňavým tělovým mlékem, které jsem objevila letos o Vánocích pod stromečkem.

Kdyby....kdyby co?!

Poslední dny, týdny, měsíce a snad i roky uléhám unavená a bez energie. Občas se přistihnu, že se před usnutím usmívám.

Jsem šťastná? A měla bych být?

Jsem příliš unavená na to, abych dokázala přemýšlet.

Jsem už příliš dlouho sama na starosti a radosti všedního dne.

Dětská láska, nevinná kukadla, kadeřavé vlásky a rozbitá kolena. To je můj svět.

Můj každodenní život. Má jistota.

Zůstala jsem sama. Jestli vlastní vinou, to nevím. A i kdyby, změnilo by to snad něco? Bylo by mi méně smutno? Měla bych víc síly na svádění každodenních bitev?

Možná bych měla víc peněz. Možná taky ne. V mužích se nevyznám a nevím, zda bych na podruhé, na potřetí nebo pokolikáté snad dokázala najít toho pravého? Pana dokonalého pro sebe a své dvě děti. Přítele, partnera, snad s trochou štěstí i otce?

Nevím, už si ani nevzpomínám, kdy jsem to hledání vzdala. Snad po tom, co mě otec mých dětí opustil bez jediného slova vysvětlení?

Jsem unavená a uléhám do postele k dětem. Dnes jsem jim dovolila spát u mě.

Někdy to tak děláváme.

Přitulí se ke mně a svět je hned barevnější. Chtějí po mně, abych jim vyprávěla pohádky. Kde holčičky jsou princeznami a kluci neohroženými rytíři.

Jak je pak svět najednou krásným, barevným místem, kde všechno je možné!

Miluju své děti nadevšechno na světě. A vím, že ať se v našich životech stane cokoliv, vždy tu pro ně budu. A jednou, až budou větší, budou tu ony navzájem pro sebe.

Jsem hrdou matkou a snad, jednou, budu opět hrdou ženou.

Dnes, právě teď, v noci, kdy mí andílci vedle mě tiše spí, vím, že je to možné. Že se mi to jednoho dne znovu podaří.

A kdo ví, třeba to bude už zítra.

Vždyť s každým novým ránem přichází nový, úplně nový den!

S úsměvem zavírám oči a usínám.

„Nikdy to nevzdám. Nikdy,“ zašeptám tiše do tmy.

Autor: Daniela Bulířová | pondělí 28.8.2017 11:03 | karma článku: 16.55 | přečteno: 728x

Další články blogera

Daniela Bulířová

Je snadné být šťastný, když....

Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.

9.11.2017 v 7:36 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 212 | Diskuse

Daniela Bulířová

Kdy jste silní?

Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?

8.11.2017 v 7:07 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 145 | Diskuse

Daniela Bulířová

Strach má každý rodič

Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.

7.11.2017 v 23:02 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 474 | Diskuse

Daniela Bulířová

Setkání s andělem

„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.

7.11.2017 v 18:26 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 182 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 652 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 270 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 466 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 482 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 9.25 Průměrná čtenost 347

Jsem maminkou pěti dětí, lektorkou, koučkou, autorkou knihy Cesta ze dna vzhůru.
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.

Život je cesta, po které stojí za to jít.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.