Kdo režíruje hru vašeho života?
Řeka, která s sebou bere všechno, co jí vstoupí do cesty, podemlívá stromy, vyvrací je z břehů, ničí a přináší zkázu.
Strach má mnoho podob. Je to velmistr mnoha tváří. Dokáže se přeměnit i do věcí a okamžiků, kde bychom ho nečekali.
Znáte ty chvíle, kdy vám z nenadání přeběhne mráz po zádech a vy se najednou necítíte ve své kůži?
Kdy se z radostného okamžiku stane chvíle plná napětí a vám zmizí úsměv z tváře?
Jak se to mohlo stát?
Jak se mohl strach nepozorovaně vplížit do vašeho života, aniž byste ho vy sami pozvali?
Se strachem je to jednoduché.
Vyčkává. Je stále ve střehu. Připraven zaujmout ve vašem životě své vlastní místo na výsluní. Je to fantastický herec, který své role miluje. Velmi věrně je ztvárňuje a nenechá si ujít jedinou příležitost, aby mohl vystoupat na prkna, která znamená svět.
Potíž je v tom, že jsou to vaše prkna a váš život.
Strach a jeho věrný spoluhráč ego si tiše mnou ruce nad tím, jak se jim podařilo prodat vám lístek na jejich představení.
Že jste si toho ani nevšimli?
A jak byste mohli?
Pokud nežijete vědomým životem, pokud nejste v přítomnosti, ani nepostřehnete, že je něco jinak. Nedojde vám, že ty nepříjemné pocity, které se vás zmocnily, to lehké mrazení v zádech, je důsledkem pozvolného přebírání vlády.
A ego se strachem se tiše smějí v zákulisí.
A vy, jako nic netušící divák, sledujete z hlediště jejich hru s vaším vlastním životem.
Čím déle představení trvá, tím více se herci smějí. Smějí se vám! Vaší neschopnosti zasáhnout a změnit děj hry.
Ještě stále vám totiž nedošlo, že vy jste režisér. Jen na vás záleží, co se na jevišti bude odehrávat.
Začínáte si to uvědomovat? Už vám to pomalu dochází?
Skvěle!
Jestliže pochopíte, že režisérem vlastního života jste jedině vy a nikdo jiný, můžete nezvané samovládce vaší scény svrhnout z jejich pomyslného trůnu.
Jen vy sami jste zodpovědní za to, na co příště do divadla zvaného Život půjdete. Zda dáte přednost tragédii před komedií nebo se půjdete podívat na vkusně provedený muzikál.
Je jedno, čemu dáte přednost. Důležité je jen to, abyste představení vybrali vy.
Nedovolte nikomu a ničemu, aby vám určoval, na co se máte nebo můžete dívat.
Záleží jen na vás, kdy se zvedne opona.
Ten, kdo udává tón celého představení je režisér. Na něm záleží, jak kvalitní hra bude.
A teď to nejdůležitější na závěr.
Odpovězte si pravdivě na dvě, zdánlivě jednoduché, otázky.
Kdo ve vašem životě režíruje vaši hru?
Komu jste předali klíč od vašeho divadla?
Daniela Bulířová
V Čechách máme Ježíška
Dárečky rozdané, řízky snědené, kapr v mnoha domácnostech doplaval... Na smrčku pomalu začíná usychat jehličí.
Daniela Bulířová
Čekání na Ježíška
„Maminko, a kdy už přijde Ježíšek?“ Ellenka na mě upřela svá rozzářená očka plná radostného očekávání. „Už brzy. Dneska se ještě vyspinkáš a zítra...“ „Zítra už tu bude?“skočila mi nedočkavě do řeči. „Ano, zítra už přijde.“
Daniela Bulířová
Advent, kdy jsem plakala
Bylo to jednoho sychravého, říjnového odpoledne, kdy jsem se svými dcerkami šla vyvenčit psa. Bylo chladno a tak jsem se těšila, až se vrátíme domů, do tepla. Holčičky se honily se psem, tváře jim zčervenaly a od pus jim šla pára.
Daniela Bulířová
Proč je důležité mít se rád?
Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.
Daniela Bulířová
Je snadné být šťastný, když....
Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.
Daniela Bulířová
Kdy jste silní?
Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?
Daniela Bulířová
Strach má každý rodič
Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.
Daniela Bulířová
Setkání s andělem
„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.
Daniela Bulířová
Nebojte se říct si o to, co chcete.
Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.
Daniela Bulířová
Jaké to je, když v životě uklouznete po medvědím lejnu?
Možná vás některé zklamu, ale po medvědím exkrementu jsem neuklouzla. Jen mě tak napadlo toto přirovnání při povídání si s kamarádkou.
Daniela Bulířová
MUSÍM, protože CHCI!
Na první pohled v nás slovo „MUSET“ zabíjí kreativitu a svobodu. Jestliže něco „MUSÍM“, pak to musím udělat, ať chci nebo nechci, ať se mi to líbí nebo ne, ať s tím souhlasím, či nikoliv.
Daniela Bulířová
Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?
Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.
Daniela Bulířová
Jak snadné je BÝT ŽENOU?
Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.
Daniela Bulířová
Odpověď máš vždy v sobě
Ať už hledáte odpověď na cokoliv ve vašem životě, vždy se ta správná odpověď nachází uvnitř vás. Vaše duše, vaše vnitřní já přesně ví, co je pro vás dobré a co ne.
Daniela Bulířová
Magické okamžiky vašeho života
Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.
Daniela Bulířová
Neříkej mi pucíku!
Právě jsem si vzpomněla na to, jak mi při psaní knihy, korektorka Vlaďka napsala e-mail, že neví, co jsem myslela slovem "zabubat". No, já jsem tím přeci myslela, normálně se zabubat.
Daniela Bulířová
Dopis všem maminkám
Jsem matka. Vždycky jsem jí chtěla být. Toužila jsem po velké a šťastné rodině. Jsem matka a zároveň se jí učím každý den být.
Daniela Bulířová
Nežijte život nanečisto!
Nevytvářejte si svá „AŽ“ a nečekejte na ně Až budu dost stará, až zhubnu, až se přestěhujeme, až dostuduju, až získám novou práci. Kolik takových „až“ jste si už za svůj život stihli dobrovolně udělit?
Daniela Bulířová
Nebylo to snadné, ale stálo to za to!
Je snadné schovávat se za slovíčko "nemůžu". Je snadné přehazovat odpovědnost za vlastní život na někoho jiného. Je snadné žít životy jiných lidí. Je snadné nepřemýšlet nad tím, co od života chci.
Daniela Bulířová
Nenechte si nikým ukrást váš sen!
Stála jsem na kopci, obklopená všeobjímající krásou stoletých lip. V korunách stromů štěbetali ptáci a listy si v tichém šumění vyprávěly příběhy, které zde, pod klenutými korunami stromů, zanechali ti, co tu byli přede mnou.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 407x
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.
Život je cesta, po které stojí za to jít.