Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nenechte si nikým ukrást váš sen!

1. 09. 2017 16:46:01
Stála jsem na kopci, obklopená všeobjímající krásou stoletých lip. V korunách stromů štěbetali ptáci a listy si v tichém šumění vyprávěly příběhy, které zde, pod klenutými korunami stromů, zanechali ti, co tu byli přede mnou.

Některé příběhy byly staré desítky let, jiné voněly čerstvostí.

Jedny byly šťavnaté a hravé, jiné plné slz a bolesti.

Jedno měly všechny ty příběhy společné. Byly opravdové. Zaznamenané, zde pod lipami, ve své surové čistotě.

Zaposlouchala jsem se do šepotu listů a přivřela oči. Snad proto, abych se stala téměř neviditelnou. Snad proto, abych nerušila ten posvátný okamžik, kdy se mi stromy rozhodly předat část ze své moudrosti.

Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná rozpoznat jednotlivé hlasy a oddělit je od všech ostatních.

Byl to nekonečný mumraj slov, intonace a příběhů.

Po chvíli jsem si uvědomila, že ke mně jeden z těch hlasů promlouvá o poznání silněji. Zaměřila jsem na něj pozornost a náhle všechny ostatní utichly.

Nastalo bezvětří.

Byl to zvláštní a významný okamžik. Sluneční paprsky probleskávaly skrze zelené, srdcové listy lip a já přes zavřená víčka pociťovala jejich sílu. Bála jsem se otevřít oči. Ne snad proto, že by slunce pálilo přespříliš. Bála jsem se toho, že když oči otevřu, nahlédnu hluboko do svého nitra.

Nebyla jsem na takový pohled připravená.

Nechtěla jsem začít psát svůj příběh.

Žila jsem ve své zóně pohodlí. Věděla jsem, co mě čeká zítra i za týden. Měla jsem svou rutinu, svou práci, rodinu, každodenní povinnosti. Nechtěla jsem nic měnit.

Nebo snad ano?

Něco ve mně mi říkalo, že ano. Že už přišel ten správný čas.

Ale na co? Co by se mělo stát? Co by mělo být jinak?

Bála jsem se změny. A bála jsem se moc.

Nechtěla jsem začít žít jinak. Nechtěla jsem začít dělat věci jinak. Bylo to nebezpečné. Bylo to nové a mohlo by to změnit můj dosavadní život.

Co kdybych o něco přišla? Co kdyby můj život už nebyl takový, jaký jsem jej znala doposud? Co by si o mně pomysleli přátelé, známí, kolegové v práci, má rodina?

Mysleli by si snad, že už je to zase tady? Že začínám být stejná jako dřív?

Neukotvená, věčně rozlítaná a hledající? Žena, kterou nelze strčit do škatulky a očekávat od ní normální, standardní průběh života? Žena, která se nespokojí s průměrností? Bojovnice za lepší zítřky? Naivka věřící v dobro?

Otevřela jsem oči a sluneční paprsky mě celou pohltily. Cítila jsem teplo obepínající mé tělo. Lehký letní vánek mi pročesával vlasy.

Byla jsem to zase já!

Podlomily se mi nohy a já se zhroutila do měkké trávy. Oči se mi zaplavily slzami. Bylo jich tolik, že se mi nevešly pod víčka. Draly se ven a já je nedokázala zastavit.

Ale chtěla jsem to vůbec? Chtěla jsem je zastavit a být stejná jako před tím, než jsem vystoupala až sem na kopec pod stoleté lípy?

Kdy se to vlastně stalo, že jsem se tak změnila?

Kdy jsem přestala věřit ve své ideály a převzala myšlenky jiných?

Kdy se ze mě stala ovce, tupě jdoucí s davem?

Snad tehdy, když mi nevyšly mé plány a místo na vysněnou školu jsem odešla na mateřskou?

Nebo to bylo tehdy, když mě nevzali do práce, o kterou jsem tolik stála?

Ne, bylo to mnohem dřív.

Byla jsem příliš malá na to, abych dokázala obhájit své sny.

Chtěla jsem psát. Věřila jsem, že ze mě bude slavná spisovatelka. Že se mé knihy budou vyjímat v knihkupectví, budou vonět novotou, tak jak to dokážou jen nové, prvně otevřené knihy a já vezmu hrdě svoji maminku s babičkou mezi regály v knihkupectví a jako by nic, se zastavím před tou svou, úhledně vystavenou v polici knihkupectví, kam jsem jako malá ráda chodila.

Kdo mi ten sen vzal? Komu jsem dovolila, aby mi ho necitlivě zadupal do země?

Vím, vzpomněla jsem si.

Byla to učitelka češtiny, která mi s pokřiveným úsměvem vrátila moji práci se slovy: „Nedodržela jsi zadání. Tohle známkovat nebudu!“

Věřila jsem, že má práce byla dobrá. Večer, před spaním jsem ji četla mamince. Líbila se jí a moc. Věřila, stejně jako já, že i učitelce se bude líbit. Že dostanu svoji zaslouženou jedničku.

Nedostala jsem nic.

Ale co bylo horší. Ta učitelka svým necitlivým způsobem zabila sen malé dívenky.

Paradox byl v tom, že zadání jsem dodržela. Jen ona, se svým pohledem na svět, měla jasnou představu o tom, co každý z nás má od života chtít a hlavně, o čem má v jejích hodinách psát.

Nenechte si nikým ukrást své sny!

Nedovolte žádné „učitelce“, aby zadupala ošoupaným podpatkem vaše touhy hluboko pod zem.

To, že mají jiní lidé jiné představy o tom, jak byste měli se svým životem naložit, je jen jejich věc. Vy jste tvůrci svých životů. Jen na vás záleží, kam se na své cestě vydáte, kam budete chtít dojít a kam dojdete.

Neotálejte dlouho. Život je příliš krátký. Vydejte se na svou cestu i vy.

Třeba se jednou pod lipami potkáme a zaposloucháme se společně do šumění jejich list

Autor: Daniela Bulířová | pátek 1.9.2017 16:46 | karma článku: 8.42 | přečteno: 258x

Další články blogera

Daniela Bulířová

Je snadné být šťastný, když....

Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.

9.11.2017 v 7:36 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 212 | Diskuse

Daniela Bulířová

Kdy jste silní?

Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?

8.11.2017 v 7:07 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 145 | Diskuse

Daniela Bulířová

Strach má každý rodič

Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.

7.11.2017 v 23:02 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 474 | Diskuse

Daniela Bulířová

Setkání s andělem

„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.

7.11.2017 v 18:26 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 182 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 652 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 270 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 466 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 482 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 9.25 Průměrná čtenost 347

Jsem maminkou pěti dětí, lektorkou, koučkou, autorkou knihy Cesta ze dna vzhůru.
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.

Život je cesta, po které stojí za to jít.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.