Dopis všem maminkám
Někdy je to snadné, když mi děti vycházejí vstříc. Vidím jejich rozzářené tváře, smějící se oči, radostné výkřiky se nesou celým domem. Pak je snadné být matkou.
Ale jsou dny, kdy to snadné není.
Jsou dokonce dny, kdy je to zatraceně těžké. Kdy to chci vzdát. Kdy se chci schovat a už nikdy nevylézt.
Jestli jsem někdy litovala toho, že jsem si splnila sen a stala se matkou? Že jsem to „dotáhla“ do konce a skutečně si pořídila pět dětí, protože jsem po nich niterně vždy velmi vroucně toužila?
Odpověď je NE! Nikdy v životě jsem nelitovala toho, že své děti mám. Nikdy v životě jsem nelitovala čísla 5, které jsem si pro svůj život zvolila.
A že je to někdy těžké?
Ano, ale to je i s jedním nebo dvěma dětmi.
Důležité je, zda jsme se pro roli matky rozhodly dobrovolně, nebo jsme ji přijaly jen proto, že se to tak má, že se to musí.
Každá žena má právo volby. Každá by se měla svobodně rozhodnout, zda matkou chce nebo nechce být. Nikdo na světě by neměl mít tu moc, aby nám, ženám, nařizoval, jak máme žít. Jak máme nakládat se svým životem, potažmo se svým tělem.
Neměly bychom soudit ženy, které se rozhodnout děti nemít. Kdo jsme, abychom soudily druhé? Nemáme ani ponětí o tom, co ženu k takovému rozhodnutí vede. A světe div se, ale nakonec je to přeci jen a jen její věc.
Být matkou je krásné a děsivé zároveň.
Tolik strachu, kolik zažijeme po narození těch našich malých andělů. Tolik obav, radosti, vzteku, beznaděje, vyčerpání, odhodlání, posouvání vlastních hranic…tolik štěstí.
Mateřství je směsicí emocí. Někdy pláčeme radostí, jindy zlostí.
Bezmoc nad tím, když je naše dítě nemocné, vystřídá úleva a radost z jeho uzdravení.
Nepochopení, zhrzení z toho, když je naše dítě postižené, vystřídá obrovská touha, učinit jeho a náš život příjemnějším, přístupnějším, snesitelnějším. Odměnou nám pak jsou větší či menší pokroky, které ten malý človíček udělá.
Radost z prvního zoubku, z prvního slova, vystřídají pubertální projevy, které se snažíme víceméně jen „přežít“.
A pak jednou, když jsme tu maminkovskou práci odvedly dobře, za námi přijde syn nebo dcera a svým vlastním způsobem nám poděkují.
Poděkují nám za to, že jsme vždy stály při nich. Že jsme v ně věřily i v době, kdy si oni sami sebou nebyli jistí.
Poděkují nám za lásku a péči, kterou jsme jim dávaly.
Poděkují nám za to, že prostě jsme.
Že jsme ty jejich, jediné, milované maminky.
Můj nejmladší syn Lukášek za mnou často chodí a ujišťuje mě s jiskřičkami v očích:
„Maminko, jsi moje milovaná.“
Vím, že to není vždycky lehké, obzvlášť, jste-li na výchovu dětí sama. Vím to proto, že jsem si tím sama prošla. Ale každá bouřka se jednoho dne přežene a znovu vysvitne slunce. A vy zase uvidíte radostné jiskřičky v očích svým dětí. Nechte je a dovolte jim, aby rozsvítily i ty vaše.
Věnováno všem maminkám s úctou a láskou.
Daniela
PS: U psaní tohoto článku jsem snědla půl tabulky čokolády :)
Daniela Bulířová
V Čechách máme Ježíška
Dárečky rozdané, řízky snědené, kapr v mnoha domácnostech doplaval... Na smrčku pomalu začíná usychat jehličí.
Daniela Bulířová
Čekání na Ježíška
„Maminko, a kdy už přijde Ježíšek?“ Ellenka na mě upřela svá rozzářená očka plná radostného očekávání. „Už brzy. Dneska se ještě vyspinkáš a zítra...“ „Zítra už tu bude?“skočila mi nedočkavě do řeči. „Ano, zítra už přijde.“
Daniela Bulířová
Advent, kdy jsem plakala
Bylo to jednoho sychravého, říjnového odpoledne, kdy jsem se svými dcerkami šla vyvenčit psa. Bylo chladno a tak jsem se těšila, až se vrátíme domů, do tepla. Holčičky se honily se psem, tváře jim zčervenaly a od pus jim šla pára.
Daniela Bulířová
Proč je důležité mít se rád?
Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.
Daniela Bulířová
Je snadné být šťastný, když....
Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.
Daniela Bulířová
Kdy jste silní?
Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?
Daniela Bulířová
Strach má každý rodič
Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.
Daniela Bulířová
Setkání s andělem
„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.
Daniela Bulířová
Nebojte se říct si o to, co chcete.
Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.
Daniela Bulířová
Jaké to je, když v životě uklouznete po medvědím lejnu?
Možná vás některé zklamu, ale po medvědím exkrementu jsem neuklouzla. Jen mě tak napadlo toto přirovnání při povídání si s kamarádkou.
Daniela Bulířová
MUSÍM, protože CHCI!
Na první pohled v nás slovo „MUSET“ zabíjí kreativitu a svobodu. Jestliže něco „MUSÍM“, pak to musím udělat, ať chci nebo nechci, ať se mi to líbí nebo ne, ať s tím souhlasím, či nikoliv.
Daniela Bulířová
Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?
Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.
Daniela Bulířová
Jak snadné je BÝT ŽENOU?
Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.
Daniela Bulířová
Odpověď máš vždy v sobě
Ať už hledáte odpověď na cokoliv ve vašem životě, vždy se ta správná odpověď nachází uvnitř vás. Vaše duše, vaše vnitřní já přesně ví, co je pro vás dobré a co ne.
Daniela Bulířová
Magické okamžiky vašeho života
Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.
Daniela Bulířová
Neříkej mi pucíku!
Právě jsem si vzpomněla na to, jak mi při psaní knihy, korektorka Vlaďka napsala e-mail, že neví, co jsem myslela slovem "zabubat". No, já jsem tím přeci myslela, normálně se zabubat.
Daniela Bulířová
Nežijte život nanečisto!
Nevytvářejte si svá „AŽ“ a nečekejte na ně Až budu dost stará, až zhubnu, až se přestěhujeme, až dostuduju, až získám novou práci. Kolik takových „až“ jste si už za svůj život stihli dobrovolně udělit?
Daniela Bulířová
Nebylo to snadné, ale stálo to za to!
Je snadné schovávat se za slovíčko "nemůžu". Je snadné přehazovat odpovědnost za vlastní život na někoho jiného. Je snadné žít životy jiných lidí. Je snadné nepřemýšlet nad tím, co od života chci.
Daniela Bulířová
Nenechte si nikým ukrást váš sen!
Stála jsem na kopci, obklopená všeobjímající krásou stoletých lip. V korunách stromů štěbetali ptáci a listy si v tichém šumění vyprávěly příběhy, které zde, pod klenutými korunami stromů, zanechali ti, co tu byli přede mnou.
Daniela Bulířová
Jak zvládat hádky a nedorozumění?
Je snadné tvářit se, že nás nebolí, když zraňujeme jiné. O poznání hůř zakrýváme bolest, kterou nám způsobují druzí. Proč si lidé vzájemně ubližují?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 407x
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.
Život je cesta, po které stojí za to jít.