Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neříkej mi pucíku!

14. 09. 2017 11:00:35
Právě jsem si vzpomněla na to, jak mi při psaní knihy, korektorka Vlaďka napsala e-mail, že neví, co jsem myslela slovem "zabubat". No, já jsem tím přeci myslela, normálně se zabubat.

Zalézt do peřin a připravit se ke spánku. Nebo se jen tak zabubat pod deku na gauči u televize.

Nejprve mi navrhla, že bych to měla změnit. Že tomu nikdo nebude rozumět.

Ale proč by tomu neměl nikdo rozumět, když já takhle normálně mluvím?

Stejně tak, jako říkám "ježišmajrá" a "verlyba". Já mám prostě verlybu a všichni ostatní velrybu. Samozřejmě, že vím, že se píše velryba, ale já říkám verlyba. Což mého chlapa přivádí do, pro mě, nepochopitelných stavů. Ještě, že si běžní smrtelníci příliš často o velrybách (verlybách) nepovídají.

A jak to máte se slovy vy? Taky se u vás doma najdou nějaké zajímavůstky?

Jak říkáte svým dětem?

Svým blízkým?

Já si třeba s jednou kamarádkou říkám z legrace „mucíku, pucíku“. Takhle napsané to vypadá fakt dost divně. Ale v přátelské atmosféře je to hezké, milé gesto. Zkrátka to tak máme rády.

A tahle moje kamarádka to jednou, v rozvernosti sobě vlastní, řekla svému muži. Našpulila rty, usmála se celým tělem a šibalsky na něj mrkla: „ Ty můj pucíku, mucíku.“ ....mlask, čekala polibek, ale ten nepřišel. Místo toho ji manžel sjel přísným pohledem. „Neříkej mi pucíku, mucíku!“

„Ale no tak, pucíku,“ zkusila to ještě jednou.

Nevraživě na ní pohlédl se slovy: „S Dančou si říkejte, jak chcete. Ale já nejsem žádnej pucík mucík. Já jsem František a budeš mi říkat Františku!“

Na obranu manžela musím říct, že je to fantastickej mužskej. Nezkazí žádnou legraci a svoji ženu upřímně miluje.

Když mi tuhle příhodu kamarádka vyprávěla, smála jsem se tak, až jsem skoro brečela.

Ještě dlouho mi při té vzpomínce škubaly koutky.

A co z toho vyplývá?

Neříkejte svým mužům NIKDY „pucíku, mucíku“. Neocení hloubku tohoto sdělení, ať se u toho budete tvářit sebemileji.

Autor: Daniela Bulířová | čtvrtek 14.9.2017 11:00 | karma článku: 10.63 | přečteno: 448x

Další články blogera

Daniela Bulířová

Je snadné být šťastný, když....

Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.

9.11.2017 v 7:36 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 212 | Diskuse

Daniela Bulířová

Kdy jste silní?

Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?

8.11.2017 v 7:07 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 145 | Diskuse

Daniela Bulířová

Strach má každý rodič

Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.

7.11.2017 v 23:02 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 474 | Diskuse

Daniela Bulířová

Setkání s andělem

„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.

7.11.2017 v 18:26 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jarmila Horáková

Jiný pohled na vodu

Voda, chemická sloučenina H2O se specifickými vlastnostmi. K dispozici máme vodu balenou, kohoutkovou, jeskynní, dešťovou, pramenitou. Co když je voda ještě něco jiného... ?

18.11.2017 v 13:02 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 92 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.12 | Přečteno: 1221 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 244 | Diskuse

Dana Urbanicsová

V. Náš život s Trpajzlíkem - Velké proměny

Je tomu skoro rok, co jsme do naší náruče, srdce a domácnosti přijali malou holčičku z kojeneckého ústavu, řečenou Trpajzlík. Moc ráda bych se s vámi sdílela s naším příběhem, jak to všechno bylo, je a snad i bude

16.11.2017 v 21:09 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 427 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 480 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 9.25 Průměrná čtenost 347

Jsem maminkou pěti dětí, lektorkou, koučkou, autorkou knihy Cesta ze dna vzhůru.
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.

Život je cesta, po které stojí za to jít.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.