Ráda jsem si vás přečetla, i chuť na čokoládu vzápětí přišla

Těší mě, že v tom nejsem sama :)

Tak jsem na Vás právě zanevřela! Nejen, že máte 5 dětí a já stihla jen 3, nejen, že skvěle vypadáte i přesto, že máte 5 dětí, ale ještě si můžete dovolit sníst půlku tabulky čokolády na posezení a já ne.. Ne, samozřejmě, že Vám to přeju (fňuk) a těším se na další Váš další blog

Milá Dášo, musím se přiznat, že jsem se v první chvíli opravdu lekla! Zanevřela? A proboha za co?? Ale pak jsem se musela smát :D A je to přesně tak, jak píšete. Já jsem si skutečně "dovolila" sníst tu čokoládu :D A je mi upřímně jedno, že se nejspíš každý čtvereček (ony to byly spíš bubliny) té čokolády zapíše neodvratně do mého břicha, zadku a snad i stehen :D Sama víte, že s armádou dětí, a tři jsou taky smečka, se naběháme víc než dost! Kdybych Vás měla vedle sebe, nabídla bych Vám tu druhou půlku tabulky Děkuji!

Já zase už řadu let chodím po horách. Ano, je to velmi krásné, ale taky úmorné a o nervy. Nikdy v životě jsem nelitoval toho, že jsem na hory začal jezdit. Ale úplně chápu, že ne každého baví se lopotit s batohem někde do kopců a raději jede na chalupu nebo k moři. Každému podle přání.

I hory jsou krásné a zároveň náročné. Přeji Vám mnoho dalších kilometrů a "odlehčený" batoh

tesim se na dalsi blog s druhou pulkou cokolady

Marku děkuji. A čokoláda bude